výcvik španělů
Výcvik španělů.
Práce španěla je práce slídiče, je nádherné pozorovat kokříčka, jak vesele sviští porostem, mrská přitom proutkem ze strany na stranu a důsledně prohledává terén. Jejich práce je natolik typická a výrazná, že se velmi odlišuje od ostatních plemen. U nás je nejčastěji k vidění při výcviku (což je zrcadlo oblíbenosti) anglický kokršpaněl, anglický špringršpaněl, weššpringršpaněl a k nim můžeme ještě přiřadit německého křepeláka. O vlivu anglických slídičů na tvorbu tohoto plemene se dodnes vedou spory.
Anglická plemena se liší hlavně velikostí, styl práce je odlišný jen velmi málo. Primárně je pro ně rychlý a chtivý pohyb terénem, při kterém doslova jezdí porostem. Náš zkušební řád vyžaduje také hlasitost, tj. štěkot psa na teplé stopě zvěře, případně štvaní na viděnou, při kterém pejsek chtivě vydává, hlásí, štěká a upozorňuje svého kolegu – lovce na zvěř, která je nablízku.
Tato doslova vrozená vloha se učí velmi špatně, ne-li vůbec, záleží na každém jedinci. Tady více než kde jinde, je na místě příprava od raného věku a kontakt s živou zvěří, který probudí vrozené chování pejska, tak důležité pro budoucí činnost. V této době je také výhodné seznámit dorůstajícího jedince s přinášením. Španělé jsou v tomto směru poměrně paličatí a každá přípravka je pro pozdější práci velkou pomocí.
Také vyžadují citlivější přístup, než jiné skupiny plemen, ba co víc, jsou jemnější než retrívři. Dobrých cvičitelů kolegů je nedostatek. Já osobně znám jen jednoho, který cvičí kokříky celý život, velmi jim rozumí a když s pejskem pracuje, vždy ho vede k nejvyšším metám. Naši loveckou psí školu navštěvuje vůdkyně, která začala s výcvikem relativně nedávno. Po několika návštěvách u nás zvládla metodiku výcviku na výbornou a její fenky byly velmi úspěšné na soutěžích. Její spolupráce a souhra pes-vůdce je vynikající. V současné době pracuje jako výcvikářka na letních výcvikových táborech Horys-lovu a to s výbornými výsledky.
Též špringrové odvádějí hezkou práci, jejich výhodou je, že jsou o něco větší, takže vydrží déle pracovat, není na nich znát fyzická únava tak brzy. Po správném nácviku jsou schopni nosit i zajíce.
Cvičit začínáme ovladatelnost, poslušnost a hlavně spolupráci s vůdcem. Španělé jsou tvrdohlaví, často se stane, když se zanedbá vzájemný kontakt, že pes pracuje příliš samostaně a potom trpí práce jako taková. Je dobré začít v terénu, který není příliš zazvěřený, aby se pejsek zbytečně neutrhával od vůdce. Teprve po zvládnutí tohoto běžného prostoru přejít do zazvěřené části. Je dobré nespěchat s přechodem, při kontaktu se zvěří utrpí poslušnost a naše vynikající spolupráce klesne někdy i o padesát procent.
V tomto stadiu můžeme použít cvik aportu jako odreagování od přílišného divočení v porostu a zároveň nám poslouží k vylepšení naší vzájemné komunikace. Důležitá je důslednost jak při hledání, tak při nošení. V tomto výcvikovém schématu jde pokrok rychle kupředu.
Nejčastější chyby vznikají ze strany vůdce, chyba, která se objeví, má vždy příčinu někdy dříve, jen musíme zjistit kde. Důležité je používat stejné povely, které jsou standardní pro každou situaci a cvik.